Kdysi nějaký „moudrý“ člověk řekl, že Vánoce jsou svátky klidu. Je vidět, že dotyčný nežil v jednadvacátém století.

V obchoďákách straší s výzdobou už od listopadu, jen aby donutili nakoupit lidi co nejvíce hloupostí, o kterých si myslí, že je za dva měsíce někomu dají. O svátkách ale vypuká to pravé davové šílenství. Lidé si na seznamu kroužkují, pro koho ještě nemají dárky a vyráží na lov. Sice všichni říkají, že nesnáší ty houfy, pravda, pro ty se sociální fóbií tohle asi moc nebude, ale pro zbytek se to už stalo znamením Vánoc. Vnitřně si libují, že se mohou tlačit na ostatní ve frontě a být protivní, protože jsou přece ve stresu, a tudíž si to mohou dovolit.

Pro manželky je to úplný ráj. Utrácí miliony, a když se jich protějšek zeptá, kam zmizelo tolik peněz, prohodí ledabyle: „Fajn, řeknu ti to, ale to ty nebudeš mít pod stromečkem překvapení,“ čímž mužům dojdou argumenty a ženy si hýčkají své nové kousky v přeplněném šatníku.

Ženy mají ještě jednu specifickou aktivitu – uklízení. Jakmile dostanou v zaměstnání volno, dají se do práce. Celé dny leští, gruntují, vysávají, žehlí, vytírají, stěžují si, že jim nikdo nepomůže, bolí je záda a nejraději by si lehly na gauč. Ve skutečnosti je to ale naplňuje a před návštěvou pak klasicky prohodí, aby nekoukala na ten „nepořádek“, přestože je doma čisto jak na operačním sále.

Pak přijde ten vrchol, řekněme, den D. Po odpolední návštěvě těch, kteří s námi nemohou usednout k štědrovečerní tabuli, na sebe všichni navlékají společenské oblečení. Dámy samozřejmě to, díky kterému vybílily rodinné konto, protože o Vánocích nikdo nechce dusno a manžel se jich tedy nebude ptát, kde k němu přišly. Pánové se snaží sladit se svou partnerkou, která je ještě mezi vařením stihne třikrát poslat zpět do šatníku, aby se převlékli. Poté se otrávené obličeje promění ve šťastné tváře, děti zahrají a zazpívají koledy, což tahá za uši tak, že je maminka přeruší, pochválí a vymluví se na stydnoucí jídlo. Následuje kapr, kterého v tento den jí i většina těch, kteří se přes rok ryby nedotknou, jen aby ukázali dětem, co se má dělat. Dále, tradičně, některému z rodinných příslušníků zaskočí kost, ale vše, tradičně, dobře dopadne. Celá rodina se nacpe k prasknutí, popřejí si veselé Vánoce, rozkrojí jablko, ve kterém je, překvapivě, hvězda – pokud není, dojdou pro nové – a do toho už zní Ježíškův zvoneček. Děti se vrhnou po hlavě na dárky, drásají papír s vánočními motivy tak, že cáry lítají všude okolo a většina fracků se začne vztekat, že nedostali přesně to, co si přáli. Rodina se přesune na gauč, pustí se Popelka, kterou už znají i pozpátku, a ač všichni funí, že jsou přecpaní, stejně se ještě dojíždí cukrovím. Do toho dělají děti kravál s novými zbytečnostmi, které za pár dní stejně skončí v koutě bez povšimnutí.

Ale i když se Vánocům člověk podívá pod povrch, stejně se na ně těší a myslí si, že budou lepší než ty předešlé. Buďme tedy optimisty a doufejme, že letos opravdu budou.

 

Veronika Mullerová

1.ročník bc studia (ČJ-RJ,SPPG)

vanoce-page-001

Leave a Comment