Jednoho krásného květnového večera, konkrétně jedenáctého dne měsíce roku 2015, jste možná byli mezi těmi, kdo zdolali největší a nejkrásnější schodiště v Praze. Mluvím o bývalém Domu umělců (pro čtenáře 50+), dnešním Rudolfinu. Tímto vám gratulujeme a prozrazujeme, že na pravém rohu budovy (zády k náměstí) je vstup do pokladny a mimo to také do velmi mistrně skrytého výtahu. Pro příště. Pedagogická fakulta v jednom z nejprestižnějších koncertních sálů u nás, Dvořákově síni, pořádala takový menší koncert. Studenti PedF UK, ať bývalí či současní, a kolegové zpěváci ze spřátelených sborů vystřídali pro tento den na podiu Českou filharmonii a zapěli díla českého skladatele Jana Hanuše. Koho zajímá, kdo je, nebo spíš byl, Jan Hanuš? Ano, je několik takových, kteří vypadají jako ze sitcomu IT Crowd, nebo si o skladatelích podobného věhlasu povídají v kavárně Neustadt nad otevřenou lahví Club Mate. Dozvěděli byste se od nich, že se jedná o skladatele, jehož život je stejně tak jako život mnoha jiných českých tvůrčích duchů úzce svázán s dramaty našich dějin. Ať šlo o druhou světovou válku, komunistický převrat a následný proces s Rudolfem Slánským, ve kterém Hanuš obhajoval svého přítele Rudolfa Margolia (popraveného). Kromě jiného i Hanušovy životní osudy se promítají do jeho dramatem poznamenané, ale často až dětsky lehké a svěží tvorby. Rodiče a prarodiče studentů naštěstí dokázali zaplnit alespoň polovinu sedadel ve Dvořákově síni a Marek Valášek, učitel na Katedře hudební výchovy PedF UK, dirigent a moderátor koncertu nám sděluje, že je rád, že jsme přišli a že nemalým finančním darem na pořádání koncertu přispěla Česka spořitelna. V ten moment jsem tleskal nejvíce, neboť jsem měl obavu, že oněch zhruba sto tisíc korun za pronájem Dvořákovy síně Rudolfina šlo ze stipendijního fondu fakulty. Pak nezbývalo, než sledovat nástupy a odchody jednotlivých sborů a všech dalších umělců, kteří se museli prostřídat a užít si svou chvilku slávy, než jsme konečně mohli spokojeně odejít do nejbližší volné hospody na Starém městě. Dobrá práce se vydařila. Vzpomněli jsme na autora, který, jak by řekl Milan Kundera, zůstal na půl cesty mezi zapomněním a kýčem (mám na mysli spíše tu půli blíže k zapomnění) a jednou za čas jsme také díky Pedagogické fakultě žili kulturně. Za to jí patří ohromný dík. S úctou stále její, student.

IMG_20150518_0003-page-001

Otakar Hybner

Otakar Hybner

Leave a Comment