Porod je v dnešní době velmi diskutované téma, jakkoliv intimní věc to je. Řeší se spor domácích porodů, oproti standardním porodům v nemocnici, kvalifikace porodních asistentek a obecně míra přirozenosti v tomto smyslu. Objevují se však i případy, kdy je rodičkami vyžadován nebo je jim dokonce vnucován „císařský řez“ kvůli nekomplikovanosti porodu. Toto téma by bylo na jiný článek, mně jde ale konkrétně o císařský řez. Pokud je totiž tendencí učinit porod přirozenějším bez zbytečných zásahů lékařů (čehož sama za sebe nejsem zastánce), jak moc je tento způsob porodu přirozený? Má z psychologického hlediska způsob našeho narození dopad na chování a prožívání v pozdějším věku? Je tedy rozdíl mezi obyčejným přirozeným porodem a „císařským řezem“?

Touto problematikou se dnes zabývá již nejeden odborník z řad lékařů, psychoterapeutů a psychologů. Doktorka Jane Englishová dokonce o tzv. „císářátkách“ (děti narozené císařským řezem“) sepsala knihu. Domnívá se, že na způsobu porodu velmi záleží a císařský řez doslova nazývá „násilným vyrváním dítěte z matčina vyživujícího lůna“. Srovnává psychiku dětí narozených spontánně s těmito dětmi a dochází k velmi zajímavým závěrům. Nejprve velký a významný důraz klade na „neprožitost zážitku“ svého narození v důsledku operativního porodu, který trvá jen pár minut. „Císařátkům“ tedy dle Englishové jaksi chybí „pocit“ narození a může trvat roky, než se začnou cítit důstojně – s tím mohou souviset problémy s vnímáním jejich vlastní osobnosti. Poté vymezuje řadu znaků a poznatků, které jsou odrazem operativního narození. Na příklad, že tito lidé jsou „laxní“ v případě příchozích problémů v životě – očekávají totiž automaticky pomoc, aniž by o ni žádali, či usilovali. Englisová také popisuje pozdější problémy ve vztahu s druhými lidmi a s kladením si cílů jednotlivců – je složité někam směřovat, protože již od počátku narození za ně bylo rozhodnuto „násilným“ porodem. Z hlediska medicíny Englishová uvádí fyziologický problém, který může souviset s nezdravým napětím v krku kvůli nepřirozenému tažení hlavy při císařském řezu.

Další z lékařů (zabývajícím se tímto tématem již přes dvacet let) je doktor William Emerson. Vede terapii „císařského porodního traumatu“. Porod je pro něj důležitým momentem a císařský řez hodnotí jako „zásah“, který nemá nic společného se snažením se jedince. „Císařátka“ dle Emersona prožijí trauma (díky takovémuto porodu), které si nosí delší dobu hluboko ve svém nevědomí – mohou pak častěji plakat, budit se a mít problémy se zažíváním. S těmito názory se ztotožňuje i terapeut Patrik Balint. Porod hodnotí jako silný intimní zážitek, který ovlivňuje celý život. Je zastáncem hlubinné terapie a říká, že dítě celý porod vnímá, a proto události, co se dějí, ho psychicky mohou ovlivnit.

Z čistě lékařského pohledu se i přesto císařský řez stal jednou z nejčastějších ženských operací v reprodukčním věku. Dnes je to v podstatě jakýsi „trend“. Docent Michal Mára podává příklad z praxe, a to, že v poslední době je čím dál tím větší tlak rodičů na absolutní zdraví novorozeněte. Tím pádem se stupňuje strach lékařů z případných zdravotních komplikací porodů a následných právních dopadů. Jak jsem již psala, císařský řez je dnes volen z různých důvodů, přestože ještě nedávno v medicíně znamenal jisté nebezpečí a lékaři jej prováděli pouze výjimečně u tzv. indikovaných případů, oproti spontánnímu porodu přirozenými cestami matky, který byl daleko častější.

Česká psycholožka Pavla Koucká při zabývání se inkriminovanou tematikou však narazila na zásadní problém. I přes všechny teze, které máme k dispozici od výše zmíněných odborníků, na toto téma chybí odborné studie. Protože jí samotnou téma psychiky lidí narozených císařským řezem zajímalo, uskutečnila diskuze z řad laiků. Jednalo se o její přítelkyně a známé (o matky „císařátek“), které své děti hodnotily naopak zcela normálně, a tudíž začala pátrat po odborných statích, článcích, či studiích, protože z promluv matek nelze vytvářet odborný výzkum a vyvádět z toho závěry. Nic konstruktivního však nenašla – kromě studií věnujících se císařskému řezu a jeho riziku a vyjádření výše zmíněných, se o patologii císařského řezu nikdo erudovaně nezajímal.  Proto na závěr nelze tvrdit, že by rozdíl mezi přirozeným spontánním porodem a císařským řezem z hlediska dopadu na psychiku člověka byl.

 

Zdroje:

PONĚŠICKÝ, J. Psychosomatika pro lékaře, psychoterapeuty i laiky. 1. vyd. Praha: Triton, 2002. ISBN 80-7254-216-8.

HÁHEK, Z. Rizikové a patologické těhotenství. 1.vyd. Praha: Grada, 2004. ISBN 80-247-0418-8.

Psychologie.cz : Jaký bude když se narodil císařem[online]. Pavlá Koucká, 2010[cit. 2010-8-16]. Dostupná z: http://psychologie.cz/jaky-bude-kdyz-se-narodil-cisarem/

 

Zdroj obrázku:

http://www.femina.cz/uploads/660×412/files/zeny_/tehotna.jpg

Marcela Cihlářová

Marcela Cihlářová

Studentka 2. ročníku Čj-ZSV, miluje umění, literaturu a cappuccino, nenávidí kýč a pravopisné chyby.

Leave a Comment