Mods považovali Rockers za umaštěné, špinavé, obhroublé, nemoderní, vulgární a nudné idioty. Za skupinu hulvátů a povalečů v kůži. Rockers pokládali Mods za neduživé, nastrojené, snobské, slabošské, přihřáté a zženštilé chlapečky. Partu afektovaných pitomečků“
(Richard Barnes, Mods!, 1991)

Stručný popis Mods a Rockers vystihuje původ nesmiřitelnosti mezi oběma subkulturami. Obě skupiny se vytvořily ve stejné době, obě skupiny sdružovaly stejnou věkovou kategorii a obě skupiny byly posedlé stylem. Neshodly se ale na vyznění své pózy a díky za to – mohly se tak vůči sobě vyhranit.

Mods (či Modernists) se vynořili z londýnských předměstí na konci 50. let 20. století. Ať už to byli synové židovských krejčí či dělničtí kluci, oblékali se jako evropští elegáni. Nosili oblek na míru, vlasy na pěšinku a sebe jako nepřehlédnutelný originál. Zatímco jejich otcové si utahovali ze středomořských kolaborantů, Mods kopírovali italské a francouzské hvězdy a jejich uhlazenou módu, stejně tak se však inspirovali i v přístavních tančírnách, kterým kralovali černošští přistěhovalci. Dick Hebdige je označil jako bricoleurs, neboť spojovali známé symboly, klidně i znaky státnosti, bez ohledu na jejich postavení či význam. Dali jim nové vyznění, protože na rozdíl od svých rodičů nostalgií netrpěli a jediné, co pro ně mělo smysl, byla čistota stylu. Bylo jedno, kde ses narodil a kdo byli tvoji předci, sebe sis tvořil jen ty sám.

Středobodem jejich života byl volný čas a jeho vyplnění nakupováním, oblékáním, tancem, tancem s amfetaminy v krvi a poslechem kvalitní hudby ve chvílích vyčerpání. Žili ve swingujícím Londýně, ale sami swingovali na městské periférii, kterou si mohli za plat z brigády dovolit.

Rockers (či Rock’n’rollers) jemné Mods vyvažovali. Nebyli originální. Základ jejich oblečení byl praktický, protože odolný a při jízdě na motocyklu je chránil. Nosili džíny, bílé triko a těžkou koženou bundu, kterou zdobili množstvím kovových cvoků a odznaků, přičemž stejnou pozornost věnovali i čepicím, což v některých případech až zavánělo fetišismem, a to vše dozdobili rock’n’rollovými kotletami. Stali se imitací amerického stylu, který pro ně reprezentovali například Hell’s Angels a podobní rebelové bez příčiny. Své motocykly, typicky značky Triumph, se pro ně staly mnohem nepostradatelnější, než byly Vespy a Lambretty pro jejich jemnější modernistické protipóly.

Obě subkultury byly velmi mladé – náctileté, bydlely u rodičů a chodily na dobře placené brigády jako poslíčci, prodavači či dělníci. Velmi často si dokončily základní vzdělání a neměly potřebu studovat dál, případně pokračovaly na uměleckých nástavbách, které se v 50. a 60. letech v Británii otevíraly ve velkých počtech jako součást vzdělávacích reforem, jež měly zpřístupnit nejvyšší vzdělání všem sociálním vrstvám.

O prodlouženém víkendu v březnu roku 1964 vyrazili londýnští mladíci všech stylů se svými rodiči k moři, aby zde strávili velikonoční svátky na čerstvém vzduchu. Londýňané často jezdili na státní svátky do letovisek na východě a jihovýchodě Anglie, protože byly v dosažitelné vzdálenosti od jejich městských domovů. Víkend v Clactonu byl však studený a mokrý, odpočinek na pláži byl proto nemyslitelný, hotely ještě nenastartovaly svůj zábavní program a teenageři se začali pekelně nudit. Mladiství se začali pošťuchovat na molu, hráli si nevhodným způsobem s klouzačkou, a když přišla policie, při útěku někteří mladíci vystrčili z chodníku několik kolemjdoucích. Cestou pak kradli velikonoční vajíčka a v kavárnách, v nichž je odmítli obsloužit, spontánně rozbili vybavení. Díky zájmu médií se o Clactonských výtržnostech dozvěděli další mladiství, především Mods, a k divoké zábavě se přidali.

Mods v té době již nebyli obskurní záležitostí londýnských předměstí. Díky pořadu Ready, Steady, Go!, Beatlemanii a Twiggy se dostali do centra zájmu většiny mladých Britů a pomalu se začali rozmělňovat v mainstreamu. Skuteční Mods dále vytrvali v hledání čistoty stylu a pomalu se transformovali se v nové subkultury, například Hard Mods. Běžný teenager však pouze převzal nejkřiklavější znaky stylu, především z oblečení – parku, znak RAF, Union Jack, Vespu, tričko Fred Perry atd. Původní myšlenka originality a autenticity, která byla založená na materiálnu, ale nebyla konzumní, se vytrácela. A tak se z přímořských výtržností mohla stát módní záležitost.

Téhož roku se tak o květnových svatodušních svátcích domluvily velké skupiny exhibicionistů patřících k Mods či Rockers a připravily si představení pro televizní kamery. V každém z letovisek se shromáždilo na několik stovek mladistvých. Dvě znepřátelené subkultury, které se v městském prostředí odvážily maximálně k ostré slovní výměně, o sebe v Brightonu, Margate a Bournemouthu rozbíjely lehátka, lahve, Mods pravděpodobně používali i své „roztomilé ruční zbraně – drobná kladívka a šroubováčky“, jak je popsal novinář George Melly. Násilná zábava byla patřičně reflektována v médiích, která výtržníky popsala jako skupinu nekulturních mladíků bez respektu k lidem, majetku či ohleduplnosti ke spoluobčanům.

Poslední střety roku 1964 proběhly v srpnu na stejných místech a několika nových. Pak se periodicky opakovaly, s oslabující intenzitou a menším zájmem médií. Re-enactmenty se konají z úcty k předkům dodnes, protože Mods a Rockers jsou stále mezi námi, i když  zastíněni několikery revivaly a transformacemi.

Výtržnosti v letoviscích s nádechem divadelního představení každopádně udělaly oběma subkulturám medvědí službu. Teenageři s výrazným stylem se opět stali v očích spořádaných občanů hrozbou, stejně jako na začátku 50. let Teddy Boys a ještě před nimi oprávněně pouliční gangy. Subkultury opět začaly nahánět strach a vzbuzovat nedůvěru. Nejvíc tak utrpěla právě pověst Mods, kteří se svou stylizací snažili vymanit ze své třídní škatulky a z obrazu bezduchých rváčů.

Nebo je to právě naopak a společnost si síly a názoru teenagerů konečně zase všimla.

Eva Rajzlová


Zdroje:
BARNES, Richard, Mods!, London 1991. ISBN-10: 08  59651738
MELLY, George, Revolt into style. The pop arts in Britain, London 1970. ISBN-10: 0571246583
WEIGHT, Richard, Mod! A very British style, London 2013. ISBN-10: 0224073915
HEBDIGE, Dick, Subculture. The meaning of style, London 2006. ISBN-10: 0415039495

Obrázky:
Výtržnosti: http://sakrofi-ahistoryof.blogspot.cz/2012/07/mods-rockers-on-brighton-beach.html
Mods: http://www.thetimes.co.uk/tto/news/uk/jubilee/article3353035.ece
Rockers: http://www.influx.co.uk/wordpress/features/rockers-revenge_2/#sthash.cYD8htP3.dpbs

Eva Rajzlová

Kravata

Měl bych jít dolů, večeřet, vesele se bavit a občas se...

Svátky klidu

Kdysi nějaký „moudrý“ člověk řekl, že Vánoce jso...

Leave a Comment