Jakým způsobem se dnes používají učebnice dějepisu ve školách? Mají vůbec smysl? Jak by se daly vylepšit, aby s nimi mohli pracovat jak učitelé, tak žáci a studenti?

Takové otázky zazněly již na druhém ročníku veřejného diskusního fóra s názvem „Kam kráčí učebnice dějepisu?“, které proběhlo na naší fakultě 2. dubna 2015. Pozvání přijali:

PhDr. Veronika Válková – autorka učebnic dějepisu pro ZŠ a učitelka na víceletém gymnáziu
PhDr. Jaroslav Najbert – učitel na gymnáziu „Přírodní škola“ a pracovník v Ústavu pro studium totalitních režimů
Ing. Michaela Dvořáková, Ph.D. – bývalá učitelka na SŠ a ZŠ, spoluautorka učebnic vlastivědy a prvouky, v současné době působící na KOVF
Mgr. Petr Sedlák, Ph.D – učitel na ZŠ Svitavy
Diskusi moderoval Mgr. Kamil Činátl, Ph.D. – bývalý učitel na pražských gymnáziích, didaktik dějepisu, v současné době působící na FF UK

Učebnice jako papírový formát s mnoha fakty, vyčerpávajícími texty a opakovacími otázkami na konci kapitol coby hlavní zdroj informací a učiva pro žáky, se v dnešní době digitalizace a internetu zdá jako přežitek. Není dostatečně kontroverzní, nemá globální charakter (vzhledem k vývoji mimoevropských kultur), otázky a úkoly na konci kapitol jsou málo zaměřené na vlastní názor, hledání analogií se současností a tvorba komplexního pohledu na dějiny zde chybí. Jako velké téma vyvstala mimo jiné otázka, jaký poměr by měl být mezi digitalizovanými materiály, prací s učebnicí a klasickým výkladem. Pan Sedlák, vyučující na ZŠ, poukázal na problém, se kterým se učitelé na gymnáziích příliš nesetkávají. Děti na základních školách jsou s učebnicemi zvyklí pracovat i z ostatních předmětů, nicméně nejsou schopni se delší dobu soustředit ani na práci s ní, ani na výklad učitele. Proto se nabízí použití prezentací, filmových ukázek, pracovních listů a vzájemné diskuse. Paní Válková naopak zmínila možné „nebezpečí“ výuky pomocí prezentací, protože podle ní se zájem ztratí úplně. Žáci si jen opíší fakta, a tím pro ně práce končí. Jako vyučující na gymnáziu zdůraznila roli učitele coby kvalitního přednášejícího, který poskytuje delší srozumitelný výklad s použitím vytříbeného českého jazyka. Též zmínila, že práce s textem důležitá je, ale na středních školách a gymnáziích by mělo být více pozornosti věnované studentům a jejich schopnosti dělat si poznámky z delšího mluveného projevu.

Jak by měla učebnice pomoci učitelům? Učitelé jsou přeci schopní kvalifikovaní pedagogové a odborníci ve svých oborech, tak přece učebnici nepotřebují. Je tu však bohužel slovo „ale“. Jakým způsobem má tedy učitel své znalosti předat, jak zaujmout, která témata v tak omezené hodinové dotaci vybrat a která naopak zkrátit, na co se studentů ptát, jak tvořit pracovní listy, na čem stavět diskuse a s jakou učebnicí se svými žáky má pracovat? Otázek vyvstává dost. V tomto ohledu se diskutující v podstatě shodli na tom, že situaci by především začínajícím učitelům usnadnil jistý elektronický portál obsahující materiály k prezentacím a pracovním listům, ukázky, tipy na strukturu výkladu – zkrátka jeden společný chytrý systém.

Zrušit učebnice úplně a snažit se hledat cestu v digitálních zdrojích? Napsat učebnici novou a aktuální, která by splňovala požadavky moderní pedagogiky? Kam tedy kráčí nejen učebnice, ale celá výuka dějepisu ve školách? Právě my jsme ti, kdo to mohou ovlivnit!

 

 ucebnice dejaku-page-001

Jan Sumcov

Jan Sumcov

Leave a Comment