Hymna k 700. výročí Karla IV. – část třetí.

Rozhovor s politologem Mgr. Janem Charvátem, M.A., Ph.D.

Pohoršení vyvolané nad Danielem Landou jako možným kandidátem na tvorbu jakési hymny k výročí narození Karla IV. postupně vymizelo – stejně jako vymizí dejme tomu nadšení prvňáčka z náplně školní docházky. Ty sis, čtenáři, nepochybně povšiml, že jsme se věnovali tomuto tématu již dvakrát. Nejprve z „pohledu“ Daniela Landy (který byl zprostředkovaný, neboť ani my neumíme čarovat, byť jsme se o to, a to věz, snažili; samotného Landu se nám kontaktovat nepodařilo), posléze optikou předsedy spolku studentů historie na FF UK, FFabuly – Daniel Orta.

Byly ti, čtenáři, předhozeny dvě strany mince – dva rozdílné protipóly názorů. V následujících okamžicích ti zprostředkujeme něco, co by mělo pomoci udělat si na (byť již vyšumělou kauzu) vlastní, nikým a ničím nepodkreslený obrázek.

V redakci Post Septem jsme se rozhodli, upřímně řečeno znechuceni neobjektivními a nenávistnými názory veřejnosti a médií, zprostředkovat touto cestou větší teoretickou základnu, neboť jak víme, bez teoretických souvislostí se soudí velmi lehce, ale povětšinou také špatně a unáhleně. Proto jsme oslovili Mgr. Jana Charváta, M.A., Ph.D. – politologa, specialistu na problematiku politického extremismu, působícího na FSV UK v Praze. Dali jsme dohromady základní argumenty protistran, texty písní Daniela Landy, spolu s nimi pochopitelně i inkriminovaný text „Nový Jeruzalém“ a s tím vším při ruce oslovili odborníka, aby nám pomohl určité věci vysvětlit, osvětlit a především pochopit.

Mgr. Charvát vymezil tři základní problémové okruhy, které se ke kauze vztahují:

  1. Má v takové situaci vznikat něco takového, jako je hymna?
  2. Je vhodným kandidátem takovéto hymny Daniel Landa?
  3. Samotná historie Daniela Landy a jeho zázemí.

A náhle se dostáváme k problému, na který upozorňovala FFabula, a to je pojetí historie. Jak bylo řečeno, my Češi máme rádi určité typy oslav a historii, hrdě ji neseme, ale zároveň s ní zápasíme. Dle slov Mgr. Charváta: „Někteří už v minulosti upozorňovali na to (to bylo vlastně ještě za komunismu, ale ono se to moc nezměnilo), že Česká republika je jediná země v celém světě, která má nepředvídatelnou minulost, což je krásný pojem, který ve skutečnosti velmi pěkně ukazuje na to, že každá generace interpretuje historické události jinak.“ Tím by se vlastně dalo říci, že se vznikem „hymny“, jež dezinterpretuje, povznáší či jinak zkresluje historické události, musíme respektovat a především si uvědomit moment autorství. A navíc „pokud má být něco hymnou, tak se to musí tou hymnou stát, a to vám samozřejmě nikdo nezaručí. Ani že to někdo složí, ani že to vyberete ve výběrovém řízení, což se trošičku vrací k otázce č. 1, zda vůbec něco takového má v tomhle případě být.“

A i kdyby takováto hymna vznikla, je jejím vhodným autorem Daniel Landa?

Daniel Landa je a bude vnímán jako kontroverzní osobnost, jednak své historii, ale není to vlastně jediné. Pro řadu lidí je jeho minulost úplně pasé. Lidé, kterým je dneska dvacet, jeho historii nepamatují, narodili se v době, kdy nějaký Orlík neexistoval, kdy tyto věci byly už dávno ztracené…ale pro tyto lidi může být dnes Landa vnímán problematičtěji, protože je člověk, který je spojený s otázkou Žita. Najednou totiž přeskočí z pozice toho, jakkoli v uvozovkách, kontroverzního šoumena, do pozice něčeho, co je už velmi obtížně uchopitelné. Vy nevíte, jestli je to aktivista, nebo jestli je to jenom nějaká hra, nebo jestli to je myšlené vážně. To znamená – Daniel Landa je nepochybně osobnost, která bude společnost spíše rozdělovat, než spojovat, což znamená, že bez ohledu na věci z minulosti, to rozhodně není nejšikovnější rozhodnutí.“

Velký humbuk nastal kolem samotného textu Nový Jeruzalém. Vytváří podle Vás prostor pro nebezpečné názory? Obsahuje prvky etnického nacionalismu? Mohl by ovlivnit smýšlení lidí (především v pojetí Karla IV. jako „Čecha“ a jisté glorifikace Prahy „tato země bude svatá“?) Dalo by se říci, že se Landova tradice nacionální historie promítá i v tomto textu?

„Otázka je, co jsou to ,nebezpečné názory‘. To je natolik vágní formulace, že může znamenat pro každého něco jiného. Silný etnický nacionalismus v textu nevidím, možnost ovlivnění myšlení samozřejmě vyloučit nelze (tuto schopnost má teoreticky jakýkoli text). Text je samozřejmě poněkud ahistorický (například již zmiňované češství Karla IV je spíše současným konstruktem než dobovou reálií), což ale není nijak překvapivé a těžko můžeme čekat od textu populární hudby něco jiného. Zajímavější mi přijde kombinace odkazů ke křesťanství a současně k magii, které v textu jsou, ale to zase zřejmě odpovídá nastavení autora. Text tak působí jako směsice historických odkazů a žánru fantasy, což je v současné době velmi oblíbená kombinace (…) A jsme zase u toho, co jsem říkal, Landa bude vždycky lidi rozdělovat, než aby je spojoval. To znamená, že pokud někdo řekne, že je to kontroverzní záležitost, tak v tomhle případě má pravdu. Je opravdu kontroverzní oslovením toho, kdo má tímto způsobem spoustu příznivců, ale také řadu velmi striktních odpůrců.“

Pokud budeme rozebírat text Nový Jeruzalém – kde je hranice mezi uměleckou volností/ autorstvím a nacionálním výkladem historie?

„Obecně řečeno je taková hranice tam, kde dochází k dezinterpretaci historických faktů za účelem politické agitace. Já tuto hranici v textu ,Nový Jeruzalém‘ překročenou nevidím, přestože je tam poměrně velký prostor pro básnickou licenci.“

Je v takovémto případě možné uvažovat o (v přeneseném slova smyslu) presumpci neviny? Je vůbec možné, aby se Landa od své historie distancoval, jak tvrdí?

„Můžeme bavit o tom, jestli to je spravedlivé, nebo jestli to není spravedlivé, že ten člověk má právo na to, aby ho lidé již takhle nevnímali. To je samozřejmě pravda teoreticky, ale v praxi to tak není. Nemusí se vám to líbit, ale některé věci lidé holt prostě nezapomenou. A je to v pořádku. Víte zároveň, že některé písně z doby Orlíku dneska dál hraje – ne, dál – dneska znovu zase začal hrát; takhle by to znělo správně. To znamená, že je těžké říkat, že se od historie distancuje, když některé ty věci zahraje. (…) Ondrej Ďurica, se kterým Landa úzce spolupracuje, je bývalý zpěvák Bielého odporu ze Slovenska. A dneska vlastně stojí na té samé pozici a Landa je ten, který s ním spolupracuje. Tam vám zase lidé řeknou: ,Co to znamená? Jak se odstřihl od minulosti?‘

A jak je to tedy s Landou jako skinheadem, Orlíkem a Landovou rasistickou minulostí?

„Je to prostě opravdu tak, že Daniel Landa stál u zrodu té české větve skinheadského hnutí, s kapelou, která byla celkem jednoznačně rasistická…zároveň je tady dobré říct, že Orlík nikdy nepřekročil hranici neonacismu. Ona řada lidí říká, že Landa je ,nácek‘, to nelze. Z pohledu politologického to není pravda. To, co Orlík představoval, byla varianta českého fašišmu – xenofobie, rasismus, mačismus, despekt vůči ženám, a zároveň výrazně nacionalistický prvek ve smyslu národního šovinismu. Zkrátka, my nemáme rádi Němce, my nemáme rádi vlastně nikoho. A písničky jako je Bílá liga a Bílej jezdec jsou celkem rasistické, tam se není o čem bavit.(…) To, co Landa dělal dál…je řada lidí, kteří jsou přesvědčení o tom, že Krysař (první muzikál Daniela Landy, pozn. red.) je mnohem víc za hranou, víc, než cokoli, co dělal Orlík a interpretují ho jako dílo s výrazně antisemitským podtextem.

A na konci vám zůstane Landa jako člověk, který má prostě velmi výraznou potřebu vystupovat veřejně, má potřebu vystupovat kontroverzně, ať už to znamená cokoliv, a má spasitelský komplex, zcela jednoznačně. Současně existuje řada lidí, konkrétně ze showbyznysu, kteří upozorňují na to, že většina těchto aktivit jsou vlastně velmi dobře promyšlené marketingové tahy, kterými si přitahuje obrovskou pozornost.“

Jiné Landovy texty, skupina Orlík, především Vozová hradba a Čech. Vytváří podle Vás tyto dva texty prostor pro manipulaci s lidmi, pro „nebezpečné názory“ apod.?

„Oba texty se vztahují velmi zjednodušujícím způsobem k českému nacionalismu. V případě textu Vozová hradba je pikantní, že vnímání husitství, jakožto boje Čechů proti Němcům, je v zásadě způsobem, jak na husitství nahlížela komunistická historiografie. Píseň ,Čech‘ je pak v podstatě hospodskou halekačkou, která v příklonu k nacionalismu vidí lék na společenské neduhy. Tady je samozřejmě prostor pro manipulaci mnohem větší, protože píseň naznačuje, že zloději, bonzánci a paraziti zmizí, pokud budeme všichni hrdí na to, že jsme Češi, což je představa silně naivní. Pokud ale cítíte frustraci a současně o věcech příliš nepřemýšlíte, může se vám to zdát jako lákavě jednoduché řešení složitých sociálních problémů.“

Což nás přivádí k myšlence, kde je hranice mezi vlastenectvím a nacionalismem. Co je podle Vás ještě to tzv. „zdravé“ vlastenectví a co je už nebezpečný nacionalismus?

„Vím, že se tímto názorem řady lidí dotknu, ale jsem přesvědčen o tom, že rozdíl mezi vlastenectvím a nacionalismem spočívá pouze v intenzitě. Neexistuje žádná hranice, která by jasně oddělovala dobré vlastenectví od zlého nacionalismu. Jde o jednu linii, která nepřerušeně běží z jedné polohy do druhé. V jádru tohoto typu myšlení je představa o určité výjimečnosti vlastního národa, která se velmi snadno mění na představu o právu na výjimečné postavení na světě. Ostatně, němečtí nacisté se pokládali za pangermánské vlastence a stejně tak i současní neonacisté se striktně označují za pronárodní aktivisty.

Daniel Ort ve svém vyjádření mluví o Landovi jako o představiteli krajní nacionalistické pravice. Co je krajní nacionalistická pravice, kde je určitá hranice, mezi tím, co je střed, co už je radikální kraj? Co se týče situace extrémistických skupin v ČR v současnosti; objevují se u nás stoupenci krajní pravice?

„Krajní pravice je označení pro konglomerát mnoha skupin a ideologických proudů, které spojuje určitá podoba nacionalismu a autoritářství. K této základní kombinaci pak lze téměř libovolně přidávat další atributy, díky čemuž získáme konkrétní ideologické směry. Stoupenci krajní pravice se u nás objevují hojně od roku 1989 a ani současná doba není výjimkou. Rozdíl od předcházejících let je v tom, že většina organizací krajní pravice se po roce 2010 rozložila a dodnes nevznikla žádná významnější skupina, která by dokázala příznivce krajní pravice mobilizovat.

A na závěr jsme si dovolili jednu otázku, svým způsobem se vztahující k současné politické situaci. Když člověk hájí hodnoty svého národa (např. odmítá kvóty imigrantů a multikulturní společnost) co to znamená v demokracii – je už to nezdravý nacionalismus, politicky a morálně nekorektní? X Když bude nějaká nezisková organizace odsuzovat názory tohoto člověka (nálepkovat xenofobií/rasismem apod., hrát na morální povinnosti), pak je tedy i tato nezisková organizace politicky nekorektní?

„Tak první otázka je, zda odmítání kvót či multikulturalismu je skutečně hájením hodnot svého národa. Druhá otázka je, co přesně znamená politická korektnost. To je termín, se kterým u nás nejvíce operují odpůrci tohoto termínu, aniž by bylo vidět příliš mnoho jeho zastánců. Problém je v tom, že většina lidí je dnes ochotna věřit v podstatě čemukoli, jen málokdo si informace ověřuje, nebo nad nimi přemýšlí. Není tak nic zvláštního, když lidé, kteří jedním dechem kritizují ostatní za to, že jsou jen ,ovce‘, sami pouze opakují to, co slyšeli v médiích (někdy dokonce mainstreamových). I když si zřejmě řada lidí myslí opak, tak ve skutečnosti neexistuje žádný orgán, který by rozhodoval o tom, co je „korektní“ a co nikoli. Toto rozhodnutí je stále v rukou jednotlivých lidí.

Nicméně obecně – samotné odmítání kvót, nebo kritika multikulturalismu, není ničím, co by v demokratické společnosti nemělo, nebo nesmělo existovat. Může jít o legitimní názory, které lze hájit za použití legitimních (a legálních) argumentů. Potíž je, že tak tomu není vždy. V některých případech jsem svědky toho, že odmítání kvót se spojuje s tvrzením, že ty černé opice si přece do Evropy nepustíme, případně – ve zcela explicitní podobě – to nejsou lidé. V tomto momentě již nejde o debatu o kvótách, ale o čirý rasismus, který se za odmítání kvót pouze skrývá. Ani tohle řada lidí neuslyší ráda, protože současnou módou je tvrdit, že rasismus vlastně neexistuje a jediný, kdo toto slovo používá, jsou tzv. sluníčkáři, kteří jím nálepkují své racionální a slušné oponenty. Všem těmto lidem doporučuji si přečíst debaty na našich největších mediálních serverech k jakékoli události, která je jakkoli spojena s otázkou cizinců, migrace nebo kvót. Nejen, že tam naleznou nepřeberné množství zcela ryzího rasismu, ale nezřídka i naprosto otevřeného antisemitismu.“
Nu, a to je milý čtenáři všechno. Na závěr bychom chtěli sdělit několik věcí. Čti kriticky, přemýšlej a na vše si vytvářej vlastní názor – nemusí být vždy správný, ale je tvůj. Buď otevřený kritice, konfrontuj a rozuměj. Vždyť jednou z tebe bude možná i učitel; nezapomeň, že jako takový budeš mít v rukou obrovskou moc v tom, jak svým žákům zprostředkovat pohled na svět, jak je naučit na tento svět pohlížet. A nebudeš-li mu rozumět ty, těžko budeš dobrým učitelem.

Káťa Hofmanová

 

Leave a Comment