Zvláštní a možná trochu kontroverzní téma historismu se dá zpracovat z mnoha stran, tento článek se bude zaměřovat víceméně na jihočeskou doménu Schwarzenbergů a jejich zálibu nejen v krásných stavbách, ale také v prosperujícím hospodářství, bez kterého by se takových úspěchů nedalo dosáhnout.

Historismus se rozvíjí v Anglii, kolébce průmyslové revoluce. Do takovéto země, která už od konce 18. století produkovala svým způsobem originální novostavby, počaly přijíždět delegace a návštěvy šlechticů – podnikatelů z Evropské pevniny. Snažily se spíše načerpat inspirace v oblasti hutnictví, slévárenství, výroby a produkce, nicméně pitoreskní anglické krajině s citlivě zasazenými hrady a zámky bylo těžké uniknout. Jedním takovým kavalírem na cestách byl i Jan Adolf Schwarzenberg (1899 – 1888), budoucí hlava jednoho z nevýznamnějších a nejbohatších rodů Habsburské monarchie.

Cesta Jana Adolfa je pěkně popsána v publikaci od Jiřího Vybírala, Století dědiců a zakladatelů. Publikace je založena na mnoha pramenech z třeboňského archivu, který je výborně uspořádán a skrývá mnohé poklady. Jedním z takovýchto pokladů jsou například právě deníky Jana Adolfa o cestě do Anglie v roce 1825. V těchto denících uvidíme spoustu nákresů a popisů továren, vysokých pecí a pracovních postupů. Avšak mimo čerpání zkušenosti technické získává Jan Adolf i zkušenosti estetické, a to právě když začíná cestovat ještě s hrabětem Arnoštem z Harrachu po anglickém venkově a společně objevují jeho krásy. Očím mladých šlechticů se více či méně odkrývají hrady a zámky jako: Strawberry Hill, Inverary castle, Drommond castle, Warwick castle, Fonthill Abbey, Alnwick castle, Kenilworth, Raby castle, Terentham hall a mnohé další. U některých byli oba šlechtici přijati a provedeni po interiérech, jiné viděli jen z dálky a u dalších měli sotva čas prohlédnout si zahrady. Tato zkušenost se stala zásadní pro životy obou mladých mužů.

Do Anglie se pak oba vrátili ještě jednou, a to při zvláštní příležitosti korunovace královny Viktorie roku 1838, oba se zúčastnili jako členové rakouského poselstva, které Jan Adolf vedl. Po ceremoniích a plesech nezbývalo již mnoho času na prohlížení továren, nehledě na to, že tentokrát s Janem cestovala jeho manželka Eleonora z Lichtensteinu (1812 – 1873). Tato výprava do ostrovní země měla tedy spíše ráz rodinné dovolené než objevné expedice. Je zajímavé, že spolu s knížecím párem do Anglie odcestoval také Schwarzenberský stavební ředitel Wilhelm Nevenhorst, který měl plnit svou vlastní misi. Sice nemáme žádný důkaz, ale okolnosti nás svádí k tomu, abychom se domnívali, že Jan Adolf měl již před druhou anglickou cestou v hlavě nápad na přestavbu některého z hradů, které rodině patřil, do podobného historizujícího romantického stylu, jako například hrad Windsor, a právě proto s sebou vzal svého stavebního ředitele, aby i on načerpal inspiraci.

Po návratu domů se však dlouho dobu nic nedělo, přesto bylo jisté, že se s přestavbou začne a bylo ještě jistější, že nového pláště se dočká právě zámek Hluboká nad Vltavou. Mezitím začal v jiné části zemí koruny české, nedaleko u Nechanic, vyrůstat Harrachovský zámek ve stylu neogotickém. Jelikož byly Schwarzenberg a Harrach starými přáteli z cest, doporučil Arnošt Harrach knížeti Janu architekta, který navrhl sídlo jemu. Jednalo se o odchovance vídeňské akademie Franze Beera. Zde narážíme na pár zvláštností, neboť původní plány byly Beerovi zadány k vypracování snad již roku 1837, avšak stavba nebyla započata. Reálně se začalo stavět až roku 1843. Jen na přestavbu jednoho z mnoha průčelí bylo na začátek potřeba půl milionu cihel. Ty vypálili dělníci na dobrovolné brigádě jako dar pro knížete, ten jim za jejich ochotu věnoval 60 sudů piva.

Budování Hluboké byl skutečně neobyčejný podnik, který vlastně nebyl do dnešní doby stoprocentně vyčíslen. Stavba probíhala zhruba v letech 1843-1867 (údaj je velice orientační, nějaké práce probíhaly před i po vymezení uvedených dat). Franz Beer se stal na několik let najatým architektem ve službách Schwarzenberga, musel se však podřizovat knížecí vůli, neboť zvláště ze začátku projevoval Jan Adolf velkou aktivitu ohledně konceptu a podobě plánovaného zámku. Beer tedy předělával, překresloval, umazával a doplňoval. Přesto jeho postavení nebylo vůbec špatné, měl pravidelnou apanáž, srovnatelnou s platem vyššího Schwarzenberského úředníka. Životní náklady Beera byly plně hrazeny, pokud se nacházel na Hluboké, dále měl povoleno dvakrát za rok opustit až na dva týdny staveniště kvůli soukromým záležitostem. Stavba pokračovala v mezích možností rychle a již roku 1857 kníže usoudil, že přítomnost hlavního architekta Beera není nadále nutná a všechny práce převzal vytížený knížecí architekt Damasus Deworezký. Deworezkého se týkalo dokončení výzdob fasád, malé dílčí přestavby, osazení balkonů, kamen, zařízení pokojů a asi největší dodělávka – instalování litinové terasy. Zatímco Beer spolupracoval a tančil podle knížete, je patrné, že Deworezký byl silně pod taktovkou kněžny, která si například usmyslila, že velký mramorový sál bude přestavěn a rozdělen na čtyři menší pokoje. Občas se kněžna vyznačovala i přílišným zmatkem a nepromyšleností, což se muselo celkem nákladně opravovat.

Velice důležité ale bylo, aby si vždy stavitel takovéhoto projektu rozmyslel, jaké jsou jeho priority, neboť začne-li veškeré výdělky ukládat do svého snu, přivede tak panství jedině ke krachu. Výstražným příkladem může být Ludvík Bavorský, který budováním svých zámků pomalu zruinoval celý stát. Jan Adolf tedy investoval předně do hospodářství, také proto bylo napřed na Hluboké vybudovány úřednické domy a zázemí a teprve, když byla zajištěna funkčnost a prosperita panství, bylo možné investovat i do nadstavbového projektu pohádkového zámku.

Byť byla Hluboká nevšedním a asi i finančně nevyčíslitelným projektem, stala se v průběhu několika let objektem sporu a kontroverze, ať se již jedná o originalitu samotného stylu, či o samotné konkrétní až šlehačkové provedení.  Přes to všechno se Hluboká stala neopomenutelným monumentem zasazeným v samém srdci jižních Čech a stále aristokraticky shlíží z vyvýšeniny nad Vltavou na dohled od Českých Budějovic.

 hluboka-page-001

Použitá literatura:

GAŽI Martin edd., Schwarzenbergové v české a středoevropské kulturní historii, České Budějovice 2013.

JUŘÍK Pavel, Jihočeské dominium, Praha 2008.

VYBÍRAL Jindřich, Století dědiců a zakladatelů, Praha 1999.

ŽUPANIČ J., Nová šlechta rakouského císařství, Praha 2006.

SEDLÁČEK August, Hrady zámky a tvrze království českého, díl sedmý, Praha 1934.

Michal Jirman

Michal Jirman

Student historie na Filozofické fakultě Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.

Leave a Comment