Hrajete si rádi? Pokud ano, děláte dobře. Hry jako takové totiž umí spoustu věcí, mimo jiné i utvářet naši osobnost. Podle doktora Václava Mertina, který působí na Katedře psychologie FF UK, je hraní her, a to především těch deskových, velmi důležitým prvkem ve vývoji a rozvoji dítěte. V čem konkrétně? Jednak dítě přichází do styku s jinými lidmi; ať už se jedná o jeho vrstevníky či rodiče, pořád mluvíme o jednom a tom samém fenoménu: sociální interakci. Mnoho rodin v současnosti hraní her ritualizuje a nahrazuje tím ono klasické „sedneme si a budeme si povídat“. U dítěte se vytváří moment sounáležitosti, má pocit, že rodiče jsou při něm, věnují se mu, a to je pro něj velmi důležité. Také se učíme riskovat. A to zdravě, (většinou) bez větších následků. Pro realitu života nepostradatelné, stejně tak jako strategické myšlení. Vždyť volba správné strategie předchází každému úkonu a odklíčování strategie protivníka mnohdy klestí cestu ke sladkému ovoci. Neopomeneme-li rozvoj kognitivních schopností, máme dost dobrý důvod, proč hrát deskové hry. Učí se přece nejen děti…

Samotná historie deskových her je velmi dlouhá. Hry se objevovaly již ve starých civilizacích, jak můžeme tvrdit na základě archeologických nálezů, jeskynních maleb a výtesů, přičemž nejstarší hra Senet pochází z období asi 3 500 let př. n . l. z Egypta a byla nalezena v pyramidové hrobce. Informace o dalších hrách nám zprostředkovávají i zmínky v dochované starověké literatuře. Dílo Shuo yuan Liu Xianga obsahuje nejstarší zmínku o hře Xiangqi, v Ovidiově díle Umění milovati je nejstarší zmínka o hře Ludus Duodecim Scriptorum (předchůdce Vrhcábů) a nejstarší známá zmínka o hře Čaturanga (předchůdce hry Šachy) se ukrývá v sanskrtské básnické sbírce Vasavadatta, kterou napsal Subandhu.

Nejstarší dosud hranou hrou je Go (v Číně známá jako Wej-čchi, v Koreji Baduk), hra pro dva hráče, jejíž vznik se datuje do období před rokem 2 000 př. n. l. Vyhrává ten, kdo obklíčí do konce hry na hrací desce goban nejvíce kamenů. Go velmi silně vykresluje mentalitu Japonců, kteří ji od pradávna spolu s vrhcáby a šógi řadí mezi tzv. Tři hry. Ty představují ucelený pohled na svět a zobrazují člověka v jeho základních obecných životních postojích.
• První vrhcáby, kde hraje velkou roli náhoda a osud, ukazují člověka v jeho vztahu k bohům a vesmíru.

• Druhé šógi mají za cíl zničit nepřátelského krále. Znamenají hierarchii společnosti, armády a krveprolití. Zkrátka podobu společnosti, kterou si člověk sám vytvořil.

Go zprostředkovává člověka jako sebe samého. Hra neničí, buduje. Každý kámen je stejný, všechny mají stejnou hodnotu a pouze na umístění v konkrétní situaci závisí jejich síla. Stejně tak jako lidé se kameny při hře spojují do struktur, bojují spolu… a buď přežijí, nebo nikoli. Musí čelit nástrahám a záludnostem, prohrám i vítězstvím. Nepřipomíná vám to něco? O to více nás může děsit fakt, že v říjnu loňského roku byl mistr v Go poražen při hře umělou inteligencí…

Do Evropy se potom hry dostávají paradoxně díky Křížovým výpravám, oblibě se těšily především v kruzích šlechty. Později jejich popularita stoupá, a to i přes zákazy a nařízení církve, ujímají se i v městech a na venkově. Dokonce Jan Amos Komenský viděl ve hrách, především v šachách a vrhcábech velký přínos. Vrhcábům dokonce věnoval i příspěvek ve Světě v obrazech.

Fakt, že popularita deskových her stoupá, si snad můžeme odpustit. Stačí se zajít podívat do specializovaného obchodu a nestačíte se divit, s čím zase vývojáři přišli… Zemí, která nejvíce propadla onomu trendu, je Německo. Zajímavé, ne?

Mimochodem, víte, že existuje Akademie her, která je složena z uznávaných odborníků na deskové hry a která každým rokem volí Hru roku a Dětskou hru roku? Pro rok 2015 se jí stala hra Splendor, ekonomická strategie založená na obchodu s drahokamy. Čím vyšší jmění, tím vyšší prestiž, postavení a větší možnost výhry. Koneckonců, proč ne… Pokud hry vytvářejí imaginace reálných společenských principů a umožňují člověku „trénovat“ se v nich, asi bych si ji měla pořídit…

Káťa Hofmanová

Zdroje:

ZAPLETAL, Miloš. Velká kniha deskových her. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 1991. ISBN 80-204-0188-1.

Klub přátel deskových her, Dostupné na URL: <http://www.deskovehry.info/> (5. 4. 2016)

Leave a Comment